Je zajímavé, jak se to všechno vyvíjí... Třetí den ale jako by to byla věčnost.
Pro změnu jsem zase nebyla schopná usnout, ležela jsem v posteli, unavená a nevyspalá z předchozích špatných nocí, ale stejně to přišlo zase znovu. Hlava plná myšlenek přemílala po stotisící všechno kolem dokola. A spánek pochopitelně nikde. Dvě hodiny sebemučení.
Každopádně místo čistě emocionálních strašidel na mě tentokrát začala dopadat i ryze praktická stránka. Peníze. Vím, že mi po společném finančním rokování už od února posílá dost peněz na děti i svůj příspěvek na provoz, ale přesto se mi z toho nějaká zásadnější finanční záloha buduje poměrně pomalu. Představa, že v nějaké ne úplně nedohledné době bude na mně videt třeba i zaplacení dovolené nebo koupení auta, mě upřímně vyděsila. Až příliš jsem spoléhala na to, že mám za sebou někoho, kdo mě kryje. A až příliš jsem to brala jako samozřejmost, že se o tyhle věci prostě starat nemusím...