Zbořil se mi svět a nemám nic. Nikoho. Má opora už mi není oporou. Ale musím být silná. Děti potřebují silnou mámu. Ale je to těžký, tak strašně těžký se s tím vším vyrovnat. Kamkoliv se podívám, na cokoliv pomyslím, všechno je najednou problém. Víkendy, prázdniny, narozeniny, vánoce. Kdy komu říct. Jak to říct. Jak to vysvětlit, že pro ně už svět prostě není, co býval. Že spousta věcí už se velmi pravděpodobně stala naposled. Že se všechno změnilo a dál měnit bude. Úplně cítím, jak se mi svírá srdce. Ne obrazně. Doslova.